Permakulturu lze stručně charakterizovat jako princip a cestu k soběstačnosti a trvalé udržitelnosti. Jde o praktickou filosofii založenou na poznání, že příroda člověka bohatě uživí, dá-li jí k tomu příležitost a přestane ji v boji o chleba ničit a drancovat.

Permakulturní principy se praktikují od nepaměti v jižní Indii, některých částech Latinské Ameriky a Afriky, kde lidé hospodaří na pozemcích organizovaných podle vzoru pralesa.

Slovo permakultura – permaculture – vzniklo ze sousloví permanent agriculture (nepřetržité zemědělství), nebo se také uvádí permanent culture (trvalá či trvale udržitelná kultura)

Zakladatelem „líného farmaření“ je australan Bill Mollison, který se s postupy vyhýbajícími se klasické a drahé sedlácké dřině, jako orba, hnojení či setí a inspirujícími se přirozenými procesy lesních ekosystémů přišel před více jak třiceti lety. Následné setkání s Davidem Holmgrenem, jeho žákem, přispělo k vytvoření konceptu permakultury a celosvětového permakulturního hnutí, jež byly odpovědí na enviromentální krizi, které moderní společnost čelila.

Permakulturní principy, které následně představím, se dají aplikovat na kteroukoli oblast lidské činnosti (lidská sídla, obchodní podniky, politické a ekonomické systémy, zdravotnictví, výchova dětí, školství...).


Principy permakulturního designu (dle Davida Holmgrena):


1.      Pozoruj a jednej
              Krása je v očích pozorovatele

2.      Zachycuj a uchovávej energii
              Kuj železo, dokud je žhavé

3.      Získávej výnos
              S prázdným žaludkem se špatně pracuje

4.      Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu
              Hříchy otců se projevují na dětech do sedmé generace

5.      Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich
              Příroda sama ví, co dělá

6.      Nevytvářej odpad
              Kdo šetřím má za tři. Jedna včasná záplata ušetří devět dalších

7.      Navrhuj od vzorů k detailům
              Pro stromy nevidět les

8.      Dej přednost začleňování před oddělováním
              Více rukou, méně práce

9.      Využívej malých a pomalých řešení
              Čím jsou větší, tím tvrději dopadají. Pomalí a vytrvalí vyhrávají

10.    Využívej rozmanitosti a važ si jí
              Neukládej všechna vejce do jednoho košíku

11.    Využívej krajů a važ si okrajových systémů
              Nemysli si, že jsi na správné cestě jen proto, že je dobře vyšlapaná

12.    Využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj
              Vize není o tom, jaké jsou věci nyní, ale jaké budou


Zaměříme-li se na permakulturní zahradu (přírodní hospodářství) zjistíme, že jeden hektar půdy uživý rodinu s několika dětmi. V současné době připadá v průměru 2,9 ha úrodné půdy na zajištění jedné osoby, přestože dostupných je pouhých 2,2 ha; USA např. potřebuje 12,2 ha1. Pěstovat ovoce, zeleninu, bylinky, květiny aj. s využitím těchto principů lze v malém měřítku i na balkoně, předzahrádce apod.

Přírodní hospodářství je tedy na rozdíl od současného využívání zemědělské půdy trvale udržitelné, což je jeden z nejdůležitějších důvodů pro jeho zakládání. Hospodaření na permakulturních principech je po ekologickém zemědělství ještě efektivnější alternativou ke konvenčnímu zemědělství. Nejde o vytvoření ekologicky obhospodařované monokultury, ale o vytvoření rozmanité rostlinné polykultury, ve které se rostliny a živočichové vzájemně podporují a poskytují si výhodné podmínky k životu. Při tvorbě permakulturních zahrad se vychází z geologických, biologických a ekologických podmínek, které jsou typické pro dané území. Sázejí se původní odolné (i nenáročné nepůvodní) rostlinné druhy, potřebné mikroklima se zajišťuje pomocí větrolamů, svejlů, teras, kráterů... K založení takové zahrady je z počátku zapotřebí většího úsilí. Asi po deseti letech se dá o zahradě mluvit jako
o soběstačné.

Nutno podotknout, že k úplné soběstačnosti přírodního hospodářství by bylo zapotřebí zhruba 100 takových hospodářství, čímž by vznikla ekovesnice s vlastní infrastrukturou (zdravotní a vzdělávací středisko, volnočasové aktivity, kultura, sport, obchody, restaurace...).

A jak je to s přírodními hospodářství u nás a ve světě?

V ČR se o šíření zakládání přírodních hospodářství (rodových statků) a permakulturních principů nejvíce zasluhuje Jaroslav Svoboda, který na svých pozemcích ve Skalce u Doks příkladně ukazuje, jak takové hospodářství funguje a pořádá na tyto témata odborné kurzy (více na www.ekozahrady.com.).

Brněnská ekoložka Helena Vlašínová, která je členkou sdružení Permakultura (CS), zabývajícího se poradenstvím pro zájemce o založení permakulturní zahrady, k těmto metodám říká: „Jde vlastně o spojení starého selského rozumu, ekologie a nových technologií.“2

V Rakousku tento model hospodaření nabízí Sepp Holzer, jehož 60 ha „rajská zahrada“ v rakouských Alpách v nadmořské výšce
1300 – 1600 m. n. m., zásobující biopotravinami restaurace a domácnosti ve svém okolí, reprezentovala v roce 2000 Rakousko na Všeobecné výstavě Expo v Hanoveru.

Již zmíněný David Holmgren se svou ženou a synem spravují svůj jedno hektarový pozemek nazvaný Melliodora, který je jedním z nejznámějších míst ukázky permakultury v Austrálii. Holmgren je též za posledních 18 let (od roku 1991) ústřední osobou designu a rozvoje ekovesnice Fryer’s Forest.

V Nizozemí během posledních let proběhla výstavba první městské čtvrti v Evropě, která byla vybudována v souladu s permakulturními a ekologicky šetrnými principy, jejíž zakladatelkou je Marleen Kaptein.3

V Čechách také již po několikáté proběhla Evropská permakulturní konvergence (setkání). Naposledy v roce 2008 v Hostětíně.

V Čechách i ve světě vznikají městské komunitní zahrady (urban gardening), lidé si začínají pěstovat potraviny na veřejných prostranstvích (guerilla gardening) apod. Trvale udržitelných a soběstačných aktivit přibývá. Lidé začínají chápat, že současná davově konzumní společnost (co si říká demokratická) není udržitelná a dochází jí dech. Počet kulturně kreativních lidí roste...


Soběstačný a udržitelný životní styl je realistickou, atraktivní a posilující alternativou k závislému konzumnímu životu. Záleží na každém z nás, jak se k problému odpovědnosti za vlastní činy postaví a co zde budoucím generacím zanechá.


1 Holmgren, David. Permakultura: Principy a cesty nad rámec tralé udržitelnosti. Hepburn: Holmgren Design Services, 2002. 296 str. Ekologická stopa, str. 67.
2 Počátky dobrovolné hojnosti. Respekt: týdeník, ročník 2007, č. 39, str. 36 – 41.
3 Sedláčková, Pavla: Marleen Kaptein – Klobouk dolů! Klíčová dírka: čtvrtletník. č. 3/2008. Ročník 5. Brno: Permakultura (CS), 2007. str. 8 – 10.

Použitá literatura

Holmgren, David. Permakultura: Principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Hepburn: Holmgren Design Services, 2002. 296 str.

Počátky dobrovolné hojnosti. Respekt: týdeník, ročník 2007, č. 39, str. 36 – 41.

Klíčová dírka: čtvrtletník. č. 4/2007. Ročník 4. Brno: Permakultura (CS), 2007.



Kdo uhádne, co jsem vše vysel, má u mě zmrzlinu
Semínka přichystaná na výsev V Klínarce


Přírodní zahrady © Tomáš Svoboda, 2009 - 2015